Page 63 - Packaging 5/2021

spíše naopak. Přes ony dobrodružné improvizace, kterými škola v počát- cích své existence procházela (anebo možná právě díky nim), stala se z ní brzy silná pedagogická instituce s tou nejlepší pověstí. Studovat na „papí- rence“ v Hostinném se velmi rychle stalo ctí pro každého, kdo k papírác- kému řemeslu něco cítil.
Zvláštním prvkem, jež existenci Papírenské školy ozvláštňoval, bylo její monopolní postavení mezi průmys- lovými školami. Byla jedinou takto speciálně zaměřenou školou v naší re- publice, kde navíc každý ročník před- stavovala většinou jedna třída o 25–30 studentech. S ohledem na svou specializaci „papírenka“ dlouho ani nepatřila pod Ministerstvo školství – jejím řízením bylo pověřeno Generální ředitelství průmyslu papíru a celulózy. Když později, počátkem sedmdesá- tých let minulého století k přechodu pod Ministerstvo školství došlo, bylo to možná tím pověstným začátkem konce historie Papírenské školy.
Co však vytvářelo a formovalo obraz papírenské průmyslovky ze všeho nejvíce, byl její profesorský sbor. Tak pestrý, rozličný a různorodý kolektiv pedagogů co do myšlení, vystupování i vlastního praktikování výuky jako
se nacházel tady, jinde nebyl a ani
být nemohl. Hodně to souviselo s již řečeným organizačním zařazením školy. Řada vyučujících, zejména pokud se technologických předmětů týče, neměla totiž (alespoň zpočátku) předepsané pedagogické vzdělání.
A jak by jej mohla mít? Člověk, který by měl natolik bohaté zkušenosti s vý- robou papíru či celulózy, aby je mohl
a chtěl předávat dorostu a ještě oplýval vysokoškolským pedagogickým vzdě- láním, se tehdy v zásobách papíren- ských odborníků prostě nevyskytoval. Za katedrami stála v celé historii ško- ly celá řada osobností; v prvních 40 letech jejího trvání tu učilo postupně 62 interních a 57 externích pedagogů a většina z nich se natrvalo zapsala do školních análů. Dr. Zdeněk Za- chystal, Dr. Jaroslav Páč, Ing. Bohuslav Čaněk, Karel Musil, Jaroslav Kabrhel, Dr. Vladimír Novotný, Ing. Vojtěch Klíč, Jaromír Krám, Vladimír Kult, Josef Mašek, Ladislav Pitrmuc,
Dr. Vladimír Kubíček, Ing. Ivan Voda, Ing. Václav Rychlík a další a další. Dnes je nástupkyní hostinské SPŠP Vyšší odborná škola obalové techni-
ky a Střední odborná škola ve Štětí. Zpočátku se zde vyučovala a v malé míře snad dokonce dodnes vyučuje
i papírenská technologie. Do Štětí přišli i dva úspěšní absolventi hostin- ské průmyslovky, Ing. Jan Langthaler a Ing. Zdeněk Hájek, z nichž první školu řídil až do své předčasné smrti v roce 2012. Postupem času a díky měnící se povaze papírenské výroby se však výuka na škole zaměřila spíše na přípravu odborníků v oblasti výro- by obalů. Ostatně i dnešní „papíráci“, tedy lidé obsluhující dnešní papíren- ská zařízení, potřebují ke své práci spíše než ovládat holandr či příčnou řezačku, umět zacházet s řídicím computerem, případně pro něj doká- zat vytvořit i nějaký program.
Třetí zářijový víkend se tedy v Hostin- ném nesl v duchu oslav sedmdesátých pátých narozenin. Již od pátku bylo možné zaslechnout po celém městě výkřiky typu: „No né, Jardo jsi to ty?“ nebo „Janičko, já bych tě hned poznal, ale nemám ty správné brýle ... “ Absol- venti napříč ročníky obsadili všechna
(hostinnská) pohostinská zařízení (stejně tak, jako to ostatně dělali již
v době svého studia) a přinesli tak
do jindy mírně ospalého městečka ne- bývalý vzruch. V sobotu se pak cca 70 abiturientů shromáždilo před školou, kde starostka města, Dagmar Sahán- ková (mimochodem dcera absolventa „papírenky“ Jiřího Naimanna) oslavy oficiálně zahájila. Hemžení, které poté nastalo, se plynule přelévalo ze školy do internátu a poté i do jídelny, kde se podávala výborná svíčková. Při tom všem dotvářela dobrou náladu skupi- na The Beatles Revival, velice věrně napodobující hudbu svých vzorů, muzika, která nás provázela naším mládím. Po návštěvě zdařile rekon- struovaného koupaliště (škoda, že ten den bylo pouhých 14 °C) následovala prohlídka výstavy maturitních tabel v galerii františkánského kláštera,
a pak se ti, co vydrželi, přesunuli
do sálu památného „Nároďáku“, aby se pomalu rozloučili a slíbili si, že se „... pokud budeme živi a zdrávi“ opět za pět let sejdou.
VZDĚLÁVÁNÍ / VÝROČÍ
Tablo maturitního ročníku 1975, čtvrtý zprava v prostřední řadě je autor článku
PACKAGING 5/2021 63