Page 57 - Packaging 4/2021

PAPÍR / VÝROBA
ně vyprášeny a odváděly se středem bubnu, zatímco prach propadl otvory v jeho plášti. Předvýrobní třídění
a částečné řezání pak probíhalo téměř výhradně ručně. Setkáte-li se někde
s obrázky z papírny, zpracovávající hadry, rozhodně tam nebude chybět jeden snímek. Je pro tuto výrobu ty- pický a v žádném jiném papírenském provozu jej nepořídíte. Je na něm jed- na nebo několik velkých dřevěných beden, rozdělených pažením na ně- kolik menších segmentů. U bedny stojí dělník, či spíše dělnice, a na kose, připevněné k bedně ostřím od ní, rozřezává na menší kousky hadry, které bere z velké hromady za sebou, Než kusy roztřídí a rozdělí podle bar- vy a materiálu, odřeže z nich na oné kose všechny přezky, knoflíky, lemy, zkrátka vše, co by v dalším procesu překáželo.
Strojní řezání
Ruční řezání má svůj význam v men- ších provozech; tam, kde jde o větší kvanta zpracovávaných hadrů, se používaly a dodnes používají řezačky. Pracují na principu krájení, stříhání či probíjení a jejich výhodou je jednak rychlost, jednak fakt, že z nich hadry vycházejí v nepřetržitém procesu na- porcované na přibližně stejné kousky.
Aby se totiž hadry v následujícím procesu dobře provařily, je zapotřebí nejen toho, aby byly pokud možno stejného původu, jakosti i barvy, ale i stejných rozměrů. Mnohdy proto po řezání procházejí ještě třídicí-
mi linkami, kde se suchou cestou,
v bubnových třídičích se síty s oky podle požadované velikosti hadrů, třídí. V zámořských zemích, zejména v USA, je běžnější třídění mokré, tedy jakési praní, které probíhá v holan- drech s velkým přítokem čisté vody. Tento způsob je mnohem účinnější,
Papírenská stoupa
ní hadrů. Na tomto místě je nutno poznamenat, že ne vždy se provádělo tak, jak o něm budeme mluvit dále, tedy vařením. Musíme si uvědomit, že historie výroby této de facto první opravdové papírenské suroviny sahá bezmála do 17., či začátku 18. století. Od té doby až do počátku 19. století bylo zpracování vykoupených hadrů velmi prosté. Sebraná surovina se vytřídila do několika málo skupin – dobré, bílé hadry na výrobu psacích papírů, méně dobré na papíry tiskové a šedé hadry na papíry obalové. Zby- tek – špinavé a tmavé hadry – se pálil. Jednotlivé výběry hadrů se rozseká- valy sekyrou na dřevěném špalku, poté vrstvily do hromad a polévaly vodou, aby začaly hnít. Hnitím se hromady uvnitř zahřívaly, vlákno měklo, vláčnělo. Takovéto hnití trvalo dva až tři týdny a ztráty vláken při něm byly obrovské. Později, zhruba
v druhé polovině 18. století se proto přešlo na úspornější způsob – hadry
v hromadách se nepolévaly vodou, ale vápenným mlékem. Rozklad hadrů se tím zkrátil na pouhých pár dnů. Změ- klé hadry se poté vhazovaly do stoup, v nichž se pomocí tlouků a za stálého přívodu čisté vody rozbíjely tak dlou- ho, až se jednotlivá vlákna od sebe oddělila a vznikla jemná kaše – papí- renská hadrovina.
Vaření párou
Teprve ke konci 18. století se hadry začaly vařit ve zředěných roztocích žíravin, a to zpočátku v kotlích nad přímým ohněm. Rozhodujícím bylo v tomto směru poznání, že vhodná směs žíravin ve vhodné koncentraci
Hadrník
hygieničtěj-
ší (odpadají potíže s pra- chem) a také hospodárnější. V holandrech totiž dochází již k částečné- mu rozvlák- nění hadrové suroviny – odváděná látka pak nepotře- buje k vaření tolik drahých chemikálií
a také ztráty vláken jsou při tomto postupu nižší.
Hadry se mění v hadrovinu Asi nejdůle- žitější operací v procesu výro- by hadroviny je rozvlákně-
PACKAGING 4/2021 57