Jsou antimikrobiální laky účinné při boji proti covid-19?

Antimikrobiální laky dosud soutěžily o uznání, protože se obtížně kvantifikuje jejich vliv na lidské zdraví, ale pandemie k nim přitáhla pozornost jako k důležitému bezpečnostnímu opatření. Agentura Lux Research ve své nové zprávě „Antimikrobiální laky v přední linii boje proti covid-19“ zdůrazňuje klíčové problémy a příležitosti pro nátěry, aditiva a nové materiály a sleduje, jak ovlivňují některá z nejdůležitějších odvětví.

Antimikrobiální laky mají stále daleko k dokonalosti, protože jejich účinnost a trvanlivost představují velký problém. Také ne všechny jsou stejné – některé účinkují jen proti bakteriím, nikoli proti virům. Světlem aktivované, fotokatalytické laky jsou na vzestupu díky své samočisticí schopnosti a účinnosti i proti virům. Využívají třeba nanoformu oxidu titaničitého (TiO₂), jež absorbuje UV světlo a produkuje reaktivní radikály, které rozkládají organické sloučeniny a znečišťující látky. Organické antimikrobiální laky používají přírodní výtažky a biolátky. Většina biolaků se v současnosti spotřebuje při balení potravin, ale jak přibývá inovací, mohou expandovat i do jiných odvětví. Další možností jsou antimikrobiální enzymy, protože některé z nich také produkují reaktivní formy kyslíku, které zabíjejí bakterie a mohou působit po dlouhou dobu.

Lux Research očekává významný vzestup antimikrobiálních laků v rámci přepravy a zdravotnického průmyslu, jakož i ve veřejných prostorech. Během následujících dvou let se objeví více příležitostí v rámci oděvního, potravinářského a obalového průmyslu, v dlouhodobém horizontu je začnou akceptovat automobiloví OEM a výrobci spotřebního zboží.

Tiffany Hua, vědecká pracovnice, Lux Research: „Covid-19 letos zvyšuje zájem o antimikrobiální nátěry a stal se katalyzátorem jejich výzkumu a financování. Očekáváme, že tento zájem vyvrcholí ještě před koncem roku 2020 a zůstane trendem v materiálovém průmyslu. Při zvažování široké škály řešení je důležité chápat omezení těchto látek. Kovová antimikrobiální činidla jako stříbro a měď mohou působit proti bakteriím i virům, ale když jsou rozptýleny v tekuté matrici, zajištění jejich účinnosti stále představuje problém. Vývojáři fotokatalytických vrstev dosud cílili na eliminaci znečištění a smogu, ale protože fungují i na bakterie a viry, směřují teď do antimikrobiálních aplikací. Antimikrobiální nátěry postrádají jistotu a dokumentaci svých vlastností a stále bojují o uznání, že jejich zapojení vede k lepším výsledkům pro zdraví. Dalším problémem jsou zákony a nařízení, jelikož nové dezinfekční prostředky a antimikrobiální roztoky musejí mít souhlas EPA a FDA, aby mohly používat prohlášení o účinnosti. Existují také obavy o zdraví a ekologii, na něž se musí reagovat regulací a dohledem.“