Budoucnost balení: hojící se obal

Britská společnost DS Smith, přední dodavatel udržitelných papírových obalů, nyní v rámci oslav 150 let existence lepenkové krabice (k jejímu zrození vedlo to, že si Američan Robert H. Thompson v roce 1871 nechal patentovat strojní zařízení na výrobu vlnité lepenky) publikovala nástin, který ukazuje, jak by se balení mohlo v následujících 50 letech vyvíjet. Výzkumníci této společnosti na základě trendů tvrdí, že si dokážou představit organická, programovatelná vlákna se schopností samoléčení po poškození (jako naše kůže). Mezi možné rysy „hojící se krabice“ patří:

a) provázaná nervová soustava inspirovaná stavbou listů – na „pokožce“ krabice jsou vytištěny snímače, které spojují všechna vlákna v obalu, aby bylo možné zjistit poškození a komunikovat s vnějším prostředím;

b) regenerace „zajizvením tkáně“ – stejně jako na lidském těle se povrch natahuje a ztlušťuje, aby zakryl zranění, poté předá doručovací společnosti a příjemci údaje, aby jim sdělil, že se v průběhu cesty zastaví, aby se uzdravil;

c) možnost opětovného použití – obal zacelí otvor po otevření, takže jej lze používat neustále znovu a to prodlužuje jeho životnost.

Vedle toho výzkumníci z DS Smith očekávají také rozvoj obalů, které samostatně upravují svou velikost, a obalů vytvářených nástřikem. Melanie Gallowayová, viceprezidentka pro prodej, marketing a inovace, DS Smith: „Obal, který se sám zahojí, aby mohl být používán donekonečna, je samozřejmě futuristická koncepce, ale vychází z naší snahy nevytvářet odpad a podpořit opakované používání materiálů. Takže širší oběhové hospodářství, v němž materiály cirkulují mnohem déle, může být blíž, než si myslíme. Myslím, že nakonec bude existovat inteligentní balení, které přizpůsobí svou velikost svému obsahu, aby absolutně využilo materiál a prostor. Skutečností je, že díky inovacím jsou krabice odolné vůči vodě a vlhkosti, chráněné proti škodlivým bakteriím a vysledovatelné pomocí tištěné nanotechnologie. I když hojící se krabice zatím neexistují, těším se na budoucnost a další inovace, které nám pomohou používat materiály co nejudržitelněji.“