Odvrácená tvář recyklace

Ačkoli vloni v květnu Turecko zakázalo dovoz PET odpadu, odpady se tam dovážejí stále a namísto řádné recyklace se často prostě likvidují. Nyní navíc přibývá útoků na novináře, kteří po ilegálním obchodu s odpadem pátrají, píše portál Packaging Insights (redakčně upraveno a kráceno):

Podle Eurostatu se Turecko stalo největším dovozcem odpadu na světě poté, co se Čína v roce 2017 stáhla z trhu. Greenpeace zjistilo, že turecký dovoz plastu narostl v roce 2020 o 13 % a objem plastového odpadu vyvezeného z Evropy do Turecka stoupl v posledních 16 letech 196×. Při svém nedávném vyšetřování shledalo, že severní státy běžně vyvážejí toxické a nebezpečné znečišťující látky do jižních zemí, které nejsou schopné s odpadem udržitelně nakládat. Tuto aktivitu popsalo jako novou formu „kolonialismu“. Zpráva uvádí, že např. Velká Británie vyváží přes polovinu plastového odpadu, který se považuje za „recyklovaný“, ačkoli se ví, že tyto materiály jsou někdy jen skládkovány nebo spalovány a způsobují škody přírodnímu prostředí i místnímu obyvatelstvu.

Koncem července podali nezávislí turečtí novináři Vedat Örüç a Elif Kurttasová na policii trestní oznámení s tím, že byli napadeni, vyhrožovali jim a zabavili jim záznamové zařízení, když pro zpravodajskou platformu Gezegen 24 zaznamenávali nelegální provozování recyklace v průmyslové oblasti v Turecku. Dělníci v recyklačním zařízení v provincii Adana prý pracovali bez ochranných pomůcek a bylo mezi nimi mnoho syrských uprchlíků. Örüç řekl Packaging Insights: „V recyklačních zařízeních pracují uprchlíci, kteří v Turecku nalezli útočiště před syrskou občanskou válkou – bez registrace, bez pojištění a ve špatných podmínkách. To je zločin.“ A doplnil, že společnosti, o které se zajímal, dovážejí odpad z Evropy, USA a Kanady.

Örüç poukazuje na to, že na recyklaci v Turecku nikdo nedohlíží, takže toto podnikání je umožněno nedostatkem regulace. Obor by měl být kontrolován a omezen zákonem, aby se těmto zločinům zabránilo. Podobně Sedat Gündoğdu, badatel v oboru plastového odpadu na Çukurovské univerzitě, řekl Packaging Insights, že turecká vláda musí vymáhat přísnější kontrolu nad sektorem: „Jelikož v současnosti neexistuje žádná řádná infrastruktura pro nakládání s odpadem, mohou v oboru podnikat nekvalifikované osoby. Mnoho sběru, obzvlášť plasty, shromažďují neformální sběrny a zpracovávají ho v neregistrovaných prostorách. Zde vypukají požáry. Tím odpad včetně nelegálně dovezeného spálí a zničí. Protože nenásleduje účinné vyšetřování, těchto provozů přibývá. Zaměstnáváním nelegálních imigrantů přibývá ještě porušování lidských práv. Pokud nechtějí být komplici této nezákonné aktivity, musejí západní země zastavit vývoz plastového odpadu do Turecka, aby pomohly těmto nelegálním praktikám zabránit.“

Ekologické skupiny varují, že útoky na novináře, kteří vyšetřují podezřelé nakládání s odpadem, jsou stále běžnější po celém světě. Gündoğdu: „V roce 2020 byli napadeni a zbiti turečtí novináři, kteří na tématu spolupracovali s nizozemskými kolegy. Podobně byla v roce 2021 zadržena skupina aktivistů a pachatelé smazali některé z jejich důkazních snímků. V roce 2021 došlo také k útoku na novináře, kteří pozorovali požáry recyklačních zařízení v různých částech provincie Adana.“ Po nahlášení útoku na Örüça a Kurttaşovou vydalo hnutí Break Free From Plastic (BFFP) a další ekologické organizace deklaraci solidarity. Signatáři zdůrazňují, že toto není první útok nebo hrozby vůči investigativním žurnalistům či novinářům, kteří se tématu věnují, a že se neomezují jen na Turecko, odehrály se například v Indonésii a Malajsii. Navíc poukazují na to, že mezinárodní obchod s odpadem je spojen také s další nelegální činností, a to se stoupající tendencí. Global Initiative Against Transnational Organized Crime uvedla, že přeprava plastového odpadu do zemí jako Turecko a Indonésie má silné vazby na organizovaný zločin, včetně jeho pašování a praní peněz.