Page 65 - Packaging 4/2021
P. 65
POHODKOVÝ FEJETON
Prioritou je také košt
Design tiskovin a etiket v oblasti vi- nařství je speciální obalářská „odrů- da“. I sem přinesla doba modernizaci, potřebu nových technologií. Zdejší vinaři i tiskaři dobře vědí, že origina- lita vínka se pojí nejen s odrůdou, ale také s místem zrodu. Připomeňme si, že každý sklepmistr má snahu o ne- zaměnitelný rukopis na etiketách, aby bylo jejich prostřednictvím jasno nám i našim chuťovým buňkám. Jak s tím souvisí jejich design, je tedy nabíledni. Bez etikety je láhev vínka vydána napospas anonymitě. Ta je mimochodem vyžadována pouze
v soutěži vín pro zmatení hodnoti- telů. Jinak moderní vinná etiketa samozřejmě podtrhuje jedinečnost druhu i pěstitele.
Součástí stále živých lidových tradic Podluží je také cimbálová muzika, folklorní tance, hody a vinné košty (ochutnávky). K tomu účelu je oblast protkána vinařskými cyklostezka- mi. Ochutnat špatné víno je zhola nemožné. Jedním z hlavních důvodů tohoto potěšitelného zjištění je vážně myšlené konkurenční klima. Nutno dodat, že si vinaři sice konkurují, ale také si pomáhají a společně vymýšlejí neotřelé metody, jak přilákat turisty
i velkoodběratele.
Kdo sem přijede, už neodjede, ale šlape po svých. Vábí ho to sesed-
nout z kola u každého sklepa. Když funíte na cestě prudkým „stoupákem“ vzhůru dědinou do vinic, občas zaslechnete: „Nalijte něco těm bláz- nivým cyklistům.“ V letním období je možno se v kraji zúčastnit řady koštů.
Ochutnává se dobré vínko od bílého až po červené, pronášejí se přípitky
a padají různé dobře míněné špílce. Jeden takový košt se konal ve sklepě u Jaromíra Kosíka. Radím vám, nepij- te všechno, co vám nalijou, až do dna, střízliví na světlo boží nevyjdete! Když už se blížíme ke konci košto- vání vzorků, vrazí mi pan Jaromír
do ruky sklenku s červeným: „Řekni, po čem chutná?“ Jako Pražák světácky, odborně a rádoby zasvěceně ochutná- vám a rychle přemýšlím co říci, abych se nezesměšnil. Hrušky, švestky, mango mixnuté jablkem. „Na to nepři- jdeš hochu, chutná po koňském trusu, to je moje specialita,“ povídá s úsměvem Jaromír Kosík. Jak říkám, pohoda.
Prioritou je teď pomoc
Na začátek letošního léta jen tak neza- pomeneme. Když začal předposlední červnový týden, mezi 21. a 25., nikdo na jižní Moravě netušil, mimo zřejmé odhadování nové sklizně, jaký týden hrůzy nastane. V pondělí udeřila letní bouře v Podluží s plnou silou. Obklopená požehnanými vinohrady se malebná dědina Dolní Bojanovice po bleskové povodni změnila k ne- poznání. Přívaly vody, kroupy a vítr dokonaly obraz zkázy. Nánosy bahna, zatopené domy a sklepy. Píšeme rych- le našim přátelům do Bojanovic SMS, jak je u nich, odpověď je skličující. „Sklípek plaval a úroda je posbíraná.“ Ale to ještě nikdo netušil, že to není všechno. Ve čtvrtek udeřilo v Pod- luží tornádo! Sousední krásné obce, Lužice, významná staroslovanská archeologická památka Mikulčice, Hrušky a Moravská Nová Ves se přes noc změnily v hromady trosek. Páteč- ní ráno odkrylo v plné nahotě tohle apokalyptické řádění. Bylo to těsně vedle Dolních Bojanovic. S úzkostí opět píšeme naši nabídku pomoci. Odpověď naší milé Marcely Mrkvové zní až neuvěřitelně: „Zatím nic nepo- třebujeme, jenom tady nic nejde.“ A ještě jedna zpráva o dceři: „Míše se narodila Inna a obě jsou v pořádku. Je krásňůčká, fotečky ti můžu přeposlat na mejl?“ Toliko k prioritám v Podluží. Chápe- me, že priority mohou být různé. Naší prioritou bylo nyní rychle pomoci jižní Moravě. Naštěstí brzy řada insti- tucí i jedinců rychle zahájila pomoc postiženým obcím a jejich obyvate- lům. Bože dej, ať se jim do Podluží co nejrychleji vrátí bývalý „pohodek“!
