Page 45 - Packaging 5/2021
P. 45

HISTORIE / PAPÍR
    Podle způsobu zpracování a plánova- ného použití lze vyrábět dřevovinu bílou nebo hnědou.
Oba druhy vznikají broušením dřeva, většinou smrkového, kde u bílé dře- voviny se polena zakládají do brusů přímo, bez úprav, u dřevoviny hnědé se dřevo před počátkem broušení paří ve zvláštních válcových pařácích. Každý z těchto dvou druhů vlákni- ny má své výhody a nevýhody. Bílá dřevovina je pouhou směsí dřevných vláken a bez zmíněného přídavku buničiny by měla jen velmi nízké pevnostní parametry. Zato si však zachovává bílou, resp. světlou barvu dřeva. U hnědé dřevoviny dochází během paření k částečné plastifi-
kaci ligninu a k určitému zjemnění vláken, které pak lze na papírenském stroji snadněji zformovat do pevnější- ho listu. Nevýhodou je fakt, že papíro- vina, která z tohoto procesu vychází, je hnědá a proto se používá zejména k výrobě balicích papírů a lepenek.
Brousky, brusy, velebrusy
Už víme, že se při výrobě dřevovi-
ny dřevo brousí. O jaké dřevo jde
a jak vlastně ono broušení probíhá? Obecně lze říci, že hlavní surovinu
v tomto případě tvoří dřevo smrko- vé, případně (v daleko menší míře) olšové, osikové, zkrátka dřevo, které obsahuje co nejméně pryskyřic a zá- roveň není příliš tvrdé. Pryskyřice, neboli dřevná smola, není žádoucí, neboť ucpává póry v brusných kame- nech a tím značně snižuje účinnost brusů. Odkorněná polena v délce 1 m (u starších brusů i méně), zakládá obsluha do brusů přímo, bez dalších úprav. Jde o to, aby se polena dostala do co nejtěsnějšího kontaktu s brus- ným kamenem. Vynález brusu uvedl v praktický život továrník Voelter, jemuž v roce 1846 Friedrich-Gottlob Keller svoji myšlenku prodal. O první konstrukci brusu se zasloužil J. M. Voith z Heidenheimu ve východním Švábsku a je zajímavé, že i když už největší doba slávy dřevoviny dávno pominula, jsou-li v některé z papíren po celém světě ještě brusy zachovány, bývají to zařízení vyrobená právě touto firmou.
Komorové brusy
Jedná se o masivní, litinové stroje, patřící do skupiny brusů s hydrau- lickým přitlačováním, jejichž základ
tvoří brusný válec. Ten se zpočátku vyráběl z kamene, například pískov- ce, upevněného na masivní litinové hřídeli – hmotnost takových válců
je od stovek do tisíce kilogramů. Pískovec později nahradily kom- paktnější druhy kamene, případně beton. Ke kameni přiléhají mohutné brusné komory s plnicími otvory,
do nichž se broušené dřevo zakládá. Podle typu brusu bývá komor dvě
až pět, rozložených paprskovitě nad brusným válcem. V každé z komor se během broušení pohybuje hydrau- licky ovládaná přítlačná deska, která velkou silou tiskne polena k povrchu brusného válce. Při práci brusu se povrch kamene pomalu opotřebovává a tak je nutné jej cca jednou za 24 hodin naostřit ostřící kladkou. Provoz těchto strojů je diskontinuální – jakmile hydraulika dotlačí poslední poleno v komoře k brusnému válci, je nutno brus zastavit a komoru znovu naložit.
Řetězové brusy
Jestliže v některé z papíren u nás,
či ve světě, ještě navštívíte funkční dřevobrusírnu, pak v ní s velkou pravděpodobností najdete některý
z brusů s mechanickým přitlačová- ním a nejspíše to bude modernější brus řetězový. I zde tvoří srdce brusu brusný válec, doprava polen a jejich přitlačování jsou však zajišťovány
dvěma mohutnými řetězy (podobný- mi možná spíše tankovým pásům), umístěnými po bocích nakládací šachty. Takových brusů stávalo většinou několik vedle sebe a polena se k nim přivážela dopravními pásy, odkud je pak obsluha ručně zakládala do jejich šachet. I u tohoto typu bylo nutné ostření kamene na válci i když moderní brusy používaly válce kera- mické. Železobetonové jádro zde bylo obloženo keramickými, nebo kar- borundovými segmenty, které měly mnohem vyšší brusný účinek než samotný kámen nebo beton. Řetězové brusy pracují kontinuálně – pokud obsluha stačí brus zásobovat dřevem, není třeba jej zastavovat.
Brusírna v provozu
A jak takové broušení dřeva vlastně probíhá? Bez ohledu na to, jestli se dřevovina vyrábí na brusech ko- morových, řetězových, šroubových nebo jiných, je nutné velkou silou přitlačit polena k rychle se otáčející- mu brusnému kameni. Ten při každé otáčce odtrhává z polena vrstvičku dřevěných vláken jejíž tloušťka závisí na rychlosti a síle přitlačování a na ostrosti kamene. Silným třením mezi dřevem a otáčejícím se kame- nem vzniká samozřejmě teplo a je
ho tolik, že kdyby se povrch kamene nechladil vodou, přiváděnou tryska- mi a látkou ve vaně, v niž je smáčen,
 Práce na tříkomorovém dřevobrusu
PACKAGING 5/2021 45










































































   43   44   45   46   47