Page 66 - Packaging 1/2022

TECHNOLOGIE / TISK
Čitelná i nečitelná tisková forma
Kdy je čitelný či nečitelný obraz na tiskové formě? Tuto záludnou otázku lze zaslechnout u odborné polygrafické maturity. Grafický žert na obálce posledního loňského vydání Packagingu byl pro čtenáře maturitou nenačisto. Od Vladimíra Lukeše.
Veškerý text, vytištěný na titul- ní straně obálky posledního čísla Packagingu roku 2021, který doprovázel fotografii litografického kamene s por- trétem objevitele kamenotis- ku, pražského rodáka Aloise Senefeldera, byl zrcadlově obrácený a tedy nečitelný (narozdíl od fotografie litografického kamene). Nadsáz- ka tohoto řešení byla evidentní a většina čte- nářů ji pochopila a ocenila jako dobrý nápad. Avšak mohlo se stát, že v řadách některých odběratelů časopisu vyvolala nejistotu. Cituj- me: „Redakce časopisu i tiskárna se musely zbláznit, když připustily distribuci časopisu s takovou chybou!“ No, my poučení čtenáři, jsme věděli své. Došlo nám, že si redakce časopisu připomněla 250. výročí narození
A. Senefeldera tímto poněkud neobvyklým způsobem. Navíc, za dveřmi byl Silvestr.
Na začátku je tisková forma. Jak odpoví student polygrafie na zadaný úkol: „Vysvětlete, kdy je v tiskových technikách třeba použít čitelné a kdy nečitelné zobrazení tisknoucích prvků
na tiskové formě?“
Začalo to tím, že rytec písma nejprve vyryl zrcadlově obrácený obraz litery do tvrdého kovu. Tak vznikla patrice, která byla pou- žita jako raznice do měkčího kovu. Ražbou vznikla matrice, do které se nalila roztavená liteřina, tedy slitina olova, cínu a antimonu (poměr cca 70/10/20). Odlitek písmene byl zase zrcadlově obrácený a z něho se tisklo přímo na papír. Povšimněme si, že se přitom čitelnost obrazu písmena třikrát proměni- la. To je principem knihtisku neboli tisku
z výšky – nejstarší tiskové techniky, která vy- užívá k tisku nečitelný obraz tiskové formy. Znamená to, že správná odpověď studenta
v tomto případě zní: „Tisková forma musí být nečitelná, protože tisk probíhá přímým otiskem tiskové formy na papír.“ A tak je tomu ve všech technikách, které využívají takzvaný přímý způsob tisku. Pozor! Neplést sem sítotisk, protože to je technika průtisku.
Pokud jde o čitelnost nebo nečitelnost tiskové formy, někdy se zrodil malér. Není to tak dáv- no, kdy se v novinovém rotačním knihtisku používala půlkulatá tisková forma zvaná stereotyp. Odlévala se z písmoviny (liteřiny)
přes výlisek matrice z ploché formy, kterou sazeči skládali z nečitelného písma a zinko- vých štočků (obrázků). Tu a tam se podařilo omylem stranově převrátit negativ, který se kopíroval na štoček. V zinkografii, kde štoček leptali, vznikl obrázek stranově převrácený. Obvykle jako naschvál se jednalo o důležitý obrázek, např. obrácený profil významného státníka na titulní straně deníku. K tiché radosti posměváčků a pobouření stranických činitelů hleděl státník kamsi jinam než měl. V kamenotisku – tisku z plochy – vynálezce A. Senefeldera se na nečitelném provedení tiskové formy nic nezměnilo. Na povrchu solenofenského vápence byl zprvu vytvářen zrcadlově nečitelný obraz, který se stal čitel- ným přímým otiskem na papír. Bylo tomu až do doby, kdy byl přímý způsob tisku nahrazen nepřímým. V nepřímém tisku je obraz nejprve přenesen (přetištěn) na gumový povrch válce a teprve odtud je přenesen na papír – což je princip dnešního ofsetového tisku.
Ofsetový novinový tisk byl na tom ještě před vynálezem elektronického zhotovení montá- že podobně jako knihtisk. Občas se stávalo, že se podkladové materiály při ruční montáži zrcadlově obrátily a pokud si toho kontrola nevšimla, následné výtisky šly do stoupy.
Na závěr jedna pro onoho tiskaře neveselá, pro ostatní ovšem veselá historka. V krátkém příběhu nejde o zrcadlové převrácení obrazu,
ale hlavní roli zde hraje tisková forma. Tisk vizitek a dalšího merkantilu se prováděl knihtiskem mj. na tiskovém příklopovém stroji Victoria s ručním nakládáním, zvaným důvěrně „Viktorka“. Na tomto stroji byly zho- tovovány také různé přítisky. Jednou zadání znělo: vytisknout do rohu grafického originá- lu věnování k jubileu pana ředitele. Protože se jednalo o jediný výtisk – a grafikovo dílo nebylo zrovna levné – zainteresovaní pracov- níci věnovali této zakázce velkou pozornost. Na zkušebním otisku byla provedena pečlivá kontrola textu i vybarvení. Když byl tiskař
s kontrolou spokojený, slavnostně zavelel: „Boženko, běž si umýt ruce, pojedeme.“ Jmeno- vaná Boženka měla pracovní zařazení jako „nakladačka“. Jejím úkolem bylo ručně přesně naložit arch do polohy vymezené náložkami na příklopu stroje a po vytištění jej vyložit
na odkládací stůl. Boženka si tedy umyla ruce, byl přinesen obraz jako posvátná relik- vie a Boženka jej naložila na náložky. Proběhl otisk, a pak se stalo cosi neuvěřitelného. Tiskař zmačkal vzácný artefakt a ještě na něj vztekle dupl. Proč? Boženka byla zvyklá od- jakživa nakládat archy tzv. „na nohy“. Tiskař ovšem umístil sazbu s věnováním netradičně pro větší přehled do „hlavy“, ale zapomněl
jí to sdělit. Věnování bylo proto vytištěno namísto v dolním rohu obrazu, kam patřilo, v rohu horním, a to ještě hlavou dolů.
66 PACKAGING 1/2022