Page 61 - Packaging 3/2021
P. 61

PAPÍR / RECYKLACE
    Skupinou, která nás v tuto chvíli nejvíce zajímá, je ta první. Pod pojmy „Běžná kvalita, smíšený papír netříděný“, se toho skrývá opravdu mnoho. Od celkem dobrého odpadu z kancelářských košů a papírových obalů z obchodní sítě,
po obsah kontejnerů, který může i ne- musí být znečištěný, ale zcela jistě ob- sahuje velké množství příměsí, z nichž se nový, recyklovaný papír, při nejlepší vůli vyrobit nedá, např. plasty nejrůz- nějšího složení, knižní vazby, textilní příměsi, kaolin a další anorganické látky jako součásti natíraných papírů, tvrzené papíry a lepenky a různé další organické i anorganické látky.
Třídění před i po rozvlákňování
Velké společnosti, které se sběrem druhotných surovin plánovitě zabývají a jejichž „rukama“ projdou ročně tisíce tun nejrůznějších materiálů, disponují třídicími linkami, které mají za úkol tyto příměsi do papíren vůbec nepustit. Výraz „rukama“ je zde přitom zcela namístě, neboť nezanedbatelnou část práce zde odvedou ruce lidí, stojících podél pásového dopravníku a snažících se odstranit z pásu vše, co do sběrového papíru nepatří.
Ale zpět k vířivým rozvlákňovačům. Již u těch nejstarších bylo počítáno s tím,
že se do nich nedostane jen papírové vlákno. Proto byl již tenkrát a mnohde je dodnes, součástí hydrapulperů zpra- covávajících sběrový papír, tzv. „rager“,
v některých papírnách nazývaný také „kočka“. Jde o silný kovový řetěz, případ- ně ocelové lano, které jsou přes kladku spuštěny podél stěny do rotující směsi uvnitř rozvlákňovače. V průběhu práce se na ně nachytá velká část nečistot – kusy fólie, hřbety knižních vazeb apod. Vzniklý „cop“ se pak v průběhu, nebo
po skončení rozvlákňování vytáhne, očistí a řetěz či lano znovu použije. Kaolin, případně další látky, kterými bývá papír zušlechtěn pro tisk časopisů, lepších tiskovin a letáků, se v průběhu rozvláknění většinou vyplaví a je od- straněn při dalším třídění. Rozvlákněná papírovina, vypuštěná po skončení práce ze spodní části hydrapulperu, samozřej- mě nemůže být hned použita k výrobě. Prochází přes třídiče, které mohou být,
v závislosti na druhu papíru či lepenky, které z ní mají být vyrobeny, konstruo- vány jako odstředivé, či sítové a po prů- chodu (je-li to třeba) mlecí linkou se teprve dostává k papírenskému nebo lepenkovému stroji.
Bubnové, nebo též horizontální rozvlákňovače
Horizontální rozvlákňovače jsou ovšem daleko vyšší liga, představují to nejnovější, co se v oblasti zpracování sběrového papíru používá. A řekněme si rovnou, že pro to, co nás dnes zají- má, tedy pro zužitkování té nejméně kvalitní sběrové suroviny, jsou také nejvhodnější. Můžeme si je představit jako rotující válce o délce dvou, ale
i osmi, nebo deseti metrů. Jejich plášť je tvořen kovovými síty s daným prů- měrem sítových ok; ten se řídí podle toho, jaký druh papíru či lepenky bude z recyklovaných vláken vyráběn, respektive jaká délka a průměr vláken jsou pro ně ještě dostačující. Do otá- čejícího válce je transportním pásem dopravován materiál k rozvláknění
v silném naředění vodou, další voda
se přidává v průběhu jeho průchodu zařízením. Pohybu látky v bubnu pomáhají, podle konstrukce jednotli- vých typů, hrabla či lopatky umístěné diagonálně na vnitřní straně pláště. Skrze otvory v sítovém plášti pak pro- jdou pouze vlákna určitých rozměrů, samozřejmě společně se stejně velkými nečistotami – ty se v dalším procesu pomocí vhodných třídičů odstraní
a zůstane jen čistá vláknovina. Zbytek, který síty neprojde a zůstane ve válci, tedy všechny ty zmíněné plasty, tuhé kartony, textilní vlákna, organický odpad atd., se nakonec, jako výpliv,
z bubnu opět odvede pomocí páso- vých dopravníků. V horším případě se odváží na skládku, v tom lepším
Vířivý rozvlákňovač i s ragerem – kočkou
se, po zahuštění, spaluje v tepelných elektrárnách.
Docela běžné je, že má výrobce recyk- lovaných papírů či lepenek podobných horizontálních rozvlákňovačů několik, s různými síty. V zásobních nádržích
u každého z nich pak má vláknovinu přesně té kvality, kterou pro daný
druh výrobku potřebuje a v takovém naředění, že ji může čerpat rovnou k pa- pírenskému nebo lepenkovému stroji. Že vám tam chybí ještě mlecí linka? Správný postřeh, ale nechybí. Není jí zapotřebí právě proto, že jsou vlákna
v již ve finální podobě a každé další, byť i jen minimální mletí, by je degradova- lo. Navíc je absence mlecí linky velmi znát na výrobních nákladech, mletí totiž patří při výrobě papíru k energe- ticky nejnáročnějším procesům, a to, že dalšího mletí není zapotřebí, se v nich výrazně projeví.
Jak je vidět i proces recyklace papíro- vých vláken se postupem času měnil. „Prehistorické“ stoupy a kolové mlýny dělí od horizontálních rozvlákňovačů sto, možná dvě stě let, cíl jejich práce
je však stále stejný. Získat a vrátit do vý- roby vzácnou surovinu – papírenské vlákno v pokud možno co nejlepším stavu. Cesty k tomuto cíli jsou, různé
a ony změny technologických procesů nastávaly a nastávají zejména proto, že se do papírenské vláknoviny v průběhu oněch století dostávalo stále víc a víc nežádoucích příměsí, zejména plastů. Ale my si s nimi, jak je vidno, umíme docela dobře poradit.
 PACKAGING 3/2021 61








































































   59   60   61   62   63